Nejen úroky nám ujídají z talíře

Podle stránek ministerstva financí je čistá pozice ČR – EU, ve vztahu k financování a dotacím za období od r. 2004 do konce roku 2016 skoro 639 miliard. To činí ročně krásných 49 miliard. No neberte to, že? 

Ovšem pokud se podíváme kapánek pod pokličku, dostáváme se k zajímavým věcem.

Předně původně byla dohoda, že cla se budou rozdělovat tak, že 75% vybraných cel půjde do Bruselu, 25% zůstane v ČR jako náklady na výběr cla. Ovšem bruselští mají peněz pořád málo a tak došlo k úpravě. Po novu je to 80% do Bruselu, 20% do ČR.

A teď se podívejme na to, jak běhají ony slavné dotace. Nejprve se vypíše program, pak se spousty úředníků zabývá tím, co do programu zahrnout, jaká budou kritéria, formuláře (přitom se kdesi v přítmí kují plány kdo, jak a kolik), kolik stránek čeho musí žadatel vyplnit, kdy a komu předat.

No hurá, vše je stanoveno, mohou se přijímat žádosti. Opět hromada úředníků bádá, zda podaná žádost splňuje kritéria EU, přičemž nejdůležitější na tom je, aby na formuláři byla vlajka - nevlajka EU v barvách a ty měly ten správný odstín. Vždyť být černobílá, to by mohlo cosi naznačovat, že?

Když už jsou žádosti podané, schválené, vlajka na formuláři má správné barvy, je možno zahájit výstavbu. A tak se začne cosi stavět, nakupovat, zkrátka začnou se utrácet peníze. Ovšem ty peníze nejsou, ty jsou kdesi v Bruselu, protože ČR do Bruselu odvádí každý měsíc přes tři miliardy, nejprve holenku plať a až postavíš, utratíš, pak teprve dojde k vyhodnocení další armádou úředníků a peníze pošleme.

A aby vůbec bylo co utrácet, tak se půjčuje, sekají se dluhy, jak firemní, tak obecní, tak státní. A jediný, kdo si mne ruce jsou poskytovatelé dluhů a také kujci piklů, protože ty dvě skupiny si vždy přijdou na své. A jak se obecně traduje, projekty financované z peněz EU jsou o 15 až 25 procent předražené, vždyť kujci piklů si na své musí přijít, ne? Příklad zde: https://twitter.com/sevcikpetr/status/508868794287419392 A poskytovatelé půjček? Ti jsou spokojeni také, vždyť mají o 15 až 25 procent vyšší základ na inkasované úroky. Vypadá to na všeobecnou spokojenost, ale ouha, jako vždy se vynoří nějací rozvraceči a kverulanti. Začnou poukazovat na to, že peníze jsou utraceny nesmyslně (rozhledny v údolí), nebo neúčelně (cyklostezka odnikud nikam a končící schody), či naprosto zbytečně (překrásně barevné betonové gauče v Praze).

Nu a jak to vypadá finančně? ČR obdržela z EU skoro 1 112 miliard Kč od r. 2004 do konce roku 2016. A protože projekty nejsou až na vyjímky financovány z EU na 100%, ale spoluúčast na financování činí od 20 do 60%, pak můžeme uvažovat se spoluúčastí někde kolem 35%. Na to se musí vypůjčit. Tedy 390 miliard se muselo vypůjčit, to obnáší skoro 12 miliard jen na obsluze státního dluhu. K tomu připočtěme průměrných 7% na povinnou propagaci účasti EU na projektu. Tedy suma sumárum, čistá pozice ČR, dle údajů ministerstva financí činí 639 miliard. Pokud od toho odečteme 390 miliard vlastních zdrojů, 11 miliard na obsluhu dluhu, 75 miliard zbytečných výdajů na propagaci toho, že projekt byl financován s pomocí EU, pak se ta čistá pozice poněkud smrskne na nějakých 162 miliard. A pokud je něco pravdy na pověstech o předražování podobných projektů, jako že je (závěry NKÚ a policejních vyšetřování hovoří jasně), pak je skutečná čistá pozice nějakých mínus 62 miliard. Tedy prodělek. A to vůbec nezapočítávám to, že za některé projekty musí ČR peníze vracet.

A tak daňový poplatník platí zbytečnosti, živí nejen hafo úředníků zabývajících se zbytečnostmi, ale  kujce piklů i rozdělovače dotací v Bruselu. Za to si ovšem může zajet kamsi do Prahy pohovět na betonovém gauči, či strávit volný čas v Čapím hnízdě, případně se jet podívat jakou vilu si postavil nějaký kujec piklů.

Není na čase něco změnit?