Referendum, veto nebo fraška?

Českou republikou začíná rezonovat požadavek na lidová referenda. Tedy co to tedy vlastně je, to lidové referendum? Samozřejmě existuje mnoho podob referenda. 

Demokracie je klasicky definována jako vláda lidu. Lid si však může vládnout buďto přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců. Čistou formu přímé demokracie historicky zastupovala athénská polis, kde politická rozhodnutí přináležela lidovému shromáždění, ne tedy jen pouze úzkému kruhu vyvolených - držitelů úřadu. Se vznikem velkých států již nebylo technicky možné, aby o všech otázkách rozhodovali lidé přímo a tak se postupně vyvinul koncept zastupitelské demokracie, který známe a používáme.  Žádná moderní demokracie není v současné době nikde plně založena na teorii ryzí přímé demokracie. Ovšem rozvojem společnosti, informačních technologií se však již nacházíme v době, kdy se nelze plně omezit na názor, že veškerá rozhodovací činnost lidu se má omezit pouze na pravidelné demokratické volby. Již staří Féničané měli ve svých městech cosi podobného referendu a i obyvatelé Athén měli právo na sněmu athénských občanů odmítnout návrhy předkládané radou, tedy lidové veto. Lidové veto je protipól zastupitelské demokracie. Má tři efekty, ten prvý je, že politici vnímají témata, které vycházejí z požadavků lidu, zařazují je do politické diskuse. Druhým je to, že lidové iniciativy zrychlují politický rozhodovací proces. Třetím pak, že funguje jako efektivní vyjádření nespokojenosti se současným politickým stavem.

Nejtypičtějším je referendum neboli lidové hlasování. V tomto hlasování lid obvykle odpovídá na otázku ve formě „ano či ne.“ Můžeme rozlišovat dvě základní formy referenda a to obligatorní (povinné) a fakultativní (nepovinné). Fakultativní referendum mohou vyvolat i samotní občané, za splnění nějaké podmínky, potřebný počet hlasů k vyvolání, potřebná procenta k přijetí a podobně. Patří sem i lidové veto, také nazývané ratifikační referendum, umožňující lidu vyjádřit se pro přijetí či zamítnutí nějaké vyhlášky, zákona.  Závěry tohoto referenda jsou politiky závazné. Oproti tomu obligatorní referendum se musí v dané věci konat vždy a tato povinnost vyplývá již ze samotného znění zákona či ústavy (typicky vstup do EU).

Lidové veto, forma fakultativního referenda je vyzkoušeným a osvědčeným prvkem, vyvažujícím nedostatky zastupitelské demokracie.  Zabraňuje tomu, byl přijat zákon, který lidé nechtějí. Jeho předností jsou nepopiratelné. Politici se musí zabývat problémy lidí, tím se zmenšuje odtažitost politiků od problémů občanů, občané jsou pak spokojenější a více se identifikují se státem, zastupitelská demokracie lépe funguje. Celkově pak jsou politické systémy otevřenější návrhům zespodu a zvenku, více se takovými návrhy zabývají, zvyšuje se politická kultura. Všichni musí respektovat i jiné názory a pohledy, místo nařizování nastupuje naslouchání, diskutování a přesvědčování. Také vláda pak musí nabízet skutečně objektivní informace o předmětných tématech a média v případě lidového veta nemohou informovat jen poplatně vládním stranám, protože lidé nejsou hloupí, lidé si umí sami nalézt potřebné informace k rozhodování. 

Ve Švýcarsku v různých městech probíhalo lidové referendum již od 13. století, prvé celostátní referendum se konalo v r. 1802. Referendum je tedy mnohem starší demokratický nástroj, než zastupitelské demokracie, která začala vznikat někdy v 18, století v Anglii.  V mnoha demokraciích jsou výsledky referenda pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum mají zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko, ale i v různě vyvinuté podobě většina států USA, Irsko a všechny spolkové země Německa.

Není tedy lidové veto právě přesně to, čeho se mnozí politici bojí? Protože pak by museli více naslouchat občanům vlastní země, zabývat se jejich problémy, museli by brát v úvahu jiné názory, hledat shody. Podléhali by pak méně bruselským byrokratům. Asi ano, protože podle Bělobrádka z KDU-ČSL je prý „referendum dobré jen na obecní úrovni, na celostátní úrovni by to měl být nástroj výjimečný,“ jak uvedl. Také premiér v demisi Andrej Babiš, uvádí, že sice referendum ano, ale o odchodu z Evropské unie i z NATO je pro něj prý nepřijatelné.

Návrh zákona o referendu již předložilo Okamurovo SPD. Podle tohoto návrhu by referendum mohlo být i o mezinárodních závazcích České republiky. Jenomže tento návrh SPD, tak jak je podán, by snímal zodpovědnost politiků, vytvářel by politický alibizmus a v praxi vedl k deformaci systému a k závislosti poslanců. Politici by zadali otázku, chcete? A pokud by v referendu vyšlo ano, pak by něco udělali a v případě paskvilu, jakože paskvilů máme v zákonech plno, by říkali, vždyť jste to chtěli.

Také sociální demokraté předložili ve Sněmovně návrh na zavedení obecného referenda. Avšak v návrhu se výslovně uvádí, že by se ve všelidovém hlasování nesmělo hlasovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci, tedy ani v Evropské unii, navíc pro odstartování jakéhokoli referenda by bylo potřeba deset procent oprávněných voličů, což je zhruba 850 tisíc podpisů. „Pro závaznost referenda by byla potřeba nadpoloviční většina voličů, kteří jsou oprávněni hlasovat,“ uvedla Kateřina Valachová. Návrhy na referendum v případě sebrání 850 tisíc podpisů jsou naprosto nereálné, vždyť pro kandidáta na prezidenta postačí 50 tisíc podpisů. Podle ČSÚ se parlamentních voleb se účastní jen kolem 5 milionu voličů. Ve Švýcarsku, které má podobný počet obyvatel jako ČR, se počet sebraných podpisů musí pohybovat od 50 do 100 tisíc, podle druhu celostátního referenda.

Tedy co nám tito politici vlastně říkají? Jak v jedné filmové komedii, kde se hlasovalo o nudypláži. Nahota? Ano, ale přeci jen, tak jo, ale jen vocamcaď, pocamcaď. V podstatě nám politici říkají: vy voliči jste dost dobří na to, abyste zvolili nás politiky, ale naprosto hloupí, abyste nám politikům mohli říkat, co a jak máme dělat. My jsme držiteli úřadů, štemplů, my si na svá korýtka šahat nenecháme. Vy jste jenom dobří k tomu, abyste nám legalizovali naše posty.  

.A co na to Ústava ČR? Ta v článku 2 říká:  „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“. Tedy podle ústavy nic nebrání referendu, nic nebrání referendu o EU, nic nebrání referendu na celostátní úrovni, nic nebrání lidovému vetu. Zůstává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán.

Tedy referendu, ano či ne? Ovšemže ano, jen ne nějaké pseudoreferendum, dávající alibi politikům, ale referendum o výsledcích její politické práce. Referendum, podobné tomu ve Švýcarsku, kdy sice existují referenda o tom co dělat, či nedělat, ale také referenda o souhlasu, či nesouhlasu s politiky přijatým zákonem. A to nejenom o zákonech na místní úrovni, ale i o mezinárodních smlouvách a dohodách. Referendum, které by politikům zcela jasně řeklo, vytváříte zmetky, běžte od válu, pusťte tam jiné. A takový typ referenda předkládá jen jediná strana. Neparlamentní Svobodní, kteří navrhují lidové veto, které funguje ve Švýcarsku, jehož některé prvky například fungují v Itálii i dalších zemích.

Ano, je potřeba nastavit parametry. Jak vyvolat referendum, kolik je potřeba nasbírat podpisů pod petici o referendu, kolik procent voličů se musí účastnit, aby referendum bylo platné, do kdy musí politici akceptovat výsledky referenda, nebo lidového veta.

To ovšem nic nemění na tom, že neexistuje žádná překážka k tomu, aby lid, který je zdrojem veškeré státní moci mohl vykonávat státní moc co nejvíce přímo.